Nezávidím, mně se do toho snažila kecat akorát ségra, která žádné děti nemá, nic moc o tom neví (to sama říká), ale určitě to dělám blbě, třeba s tou čokoládou, že chudinky, že ji nesmí a že je jedno, jestli se s tím potkají v roce nebo ve třech a pořád nemohla pochopit, že jim to nechci tajit nadosmrti, ale chci jen odložit start....u třech starších se povedlo a vyplatilo, u mladší jsem nedokázala ohlídat a mívá náběh na ekzém, když toho sní moc. Každopádně se ségrou se vidím tak jednou za rok takže to nějak přežiju.
Babičky i prababičky mě jako matku naprosto respektovaly a i v mé nepřítomnosti buď dělaly automaticky všechno stejně (moje mamka) nebo dodržovaly pokyny, které si nechaly nadiktovat (tchýně). Pokud jsem někdy tápala, nabídly radu, ale nic mi nevnucovaly....