Pro mě to bylo překročení těch pomyslných hranic,za tím byla už je stopka...jenže co dělat s chlapem,který prostě odmítal odejít?Bylo to po dobrém po zlém-jak ode mě tak od něho-ale nehnul se z místa Několik hodin byl schopný přede mnou klečet a brečet,že odejít nechce,že chce být s námaprávě proto nechápu,že když mu o nás tak strašně jde,jak dokázal půl roku ... někde jindeTisíkrát jsem mu řekla,že je to z mé strany konečná,že se chci rozvést.Na to měl jen dvě reakce,které střídal.Mlčení a nezájem se slušně domluvit,popřípadě profláknuté chlapské ,,děti si ale nechám já" nebo brečení a doprošování se.Tak co s takovým chlapem,jak ho donutit odejít? ono se snadno řekne,ale udělat to,to byl opravdu nadlidský výkon. A to jsem byla opravdu tvrdá na něj.