Babičky byly v pohodě, za nich se ještě kojilo a tchýně byla informovaná o výhodách kojení a v praxi žasla, jaká je to pohoda (sama nekojila). To moje máma měla hlášky typu "je to proti přírodě, kojit takhle velký dítě" apod. Velký dítě - no měl "chudáček" synek z toho kojení v půl roce 9 kilo, to jo ale byla to neskutečná pohoda, žádné vyváření flašek, žádná starost s jídlem na cestu, uklidňovalo ho to - prostě samá pozitiva. Asi to viděl podobně - vydržel dva a půl roku (to už samozřejmě dávno jedl normálně).
Ještě jsem měla "ráda" otázky sousedky jako "on (čtyřměsíční mimino) ještě nesedí? No to ho musíš posadit, on si sám nesedne. Já Maruš podkládala polštářem od tří měsíců a za chvíli seděla sama jak hříbek." Podobně s chozením, někdo zřejmě zastává názor, že půlroční dítě se musí vláčet za ruce a učit se chodit, aby se to do roka naučilo a "uteklo roku" - nikdy předtím jsem o tom neslyšela.
Druhé dítě jsem plně kojila 9 měsíců (nebyla síla, která by ho donutila pozřít něco jiného), nijak jsem to netajila a pobaveně pozorovala úžas venkovských sousedek. Dodnes nemohou pochopit, že moje děti takové zacházení přežily a naučily se nejen sedět, ale i chodit, kousat a dokonce i lyžovat