odrovnala mě jedná ženská, bohužel je spřízněná s rodinou....ptala se mne tehdy, jestli mladší půjde do školky, já jí říkám, že bychom rádi ještě jedno miminko...hodila po mne tak jedovatě: "no chtít můžeš".....je to už přes 3 roky, nezapomenu na to nikdy, ještě se u toho tak šklebila...a nejhorší je, že jsem od té doby 1x potratila a 3x měla mimoděložní, šance na mimi už je nula nula nic
další co mne odrovnalo - od její dcery, máme skoro stejně staré děti...její děti jsou pořád zavřené doma, nestýkají se s nikým, jiné děti neznají, moje děti tu lítají celé dny s kamarády, už od malička, dětí je tu spousta (bydlíme od sebe cca 500 metrů)...jednou jsme u nich byli na rodinné "povinné" návštěvě, její dcera mlátila tu mojí, házela jí písek na hlavu, do očí,...ona na to koukala a nic neřekla, pak jsem tedy tu malou musela krotit já, nakonec jsem dceru odnesla a ona to okomentovala slovy ke své dceři: "to víš.....ona je MALÁ (jako moje dcera - jsou od sebe 3 týdny), ONA SI JEŠTĚ NEUMÍ HRÁT S DĚTMI"....čímž mě odrovnala, vzala jsem dceru a odešla jsem...její děti jsou izolované (nikdo je tu nezná, neví jak vypadají), ale moje si neumí hrát s dětmi