Maminky, zajímal by mě váš názor.
Byla jsem dnes v čekárně zdravotnického zařízení, když tam přišla maminka se dvěma dětmi - kluk asi 4 roky, holčička 6-7 let (odhad). Obě děti okamžitě začaly v čekárně "řádit": běhaly v botech po sedačkách, škubaly listy z květin u okna, tahaly za závěs, lítaly po chodbě lidi-nelidi, chlapeček blikal vypínačem, atd. Maminka několikrát naprosto neúčinně pronesla: "Danečku, nedělej to. Karolínko, nelez tam." apod. Děti se na ni ani nepodívaly a dál se chovaly stejně. Když mě sestřička volala dovnitř, stouply si obě děti přede mě, roztáhly ruce a chlapeček řekl: "tuhle babu nepustíme." Odpověděla jsem: "To mě teda pustíte" a postavila ho o kus dál. Okamžitě sebou mrsknul jak lasička do původního místa, ale proklouzla jsem. Sestřička mi potom říkala: "Tohle jsou tak zlobivé děti, ta maminka je vůbec nezvládá."
Když jsem vyšla z ordinace ven, chlapeček zrovna casnoval s hasicím přístrojem. Jak mě uviděli, hned se vrhli ke vchodovým dveřím, že mě nepustí ven. Naštěstí je ale sestřička zavolala dovnitř než jsem se stihla obléknout, takže jsem nemusela znovu řešit, co udělat.
Ale nedá mi to:
Když jsme nikdo nic neříkal, nepodílíme se i my (tj. svět kolem) na tom, že ty děti považují takové chování za přijatelné?
Ale: pokud bych měla zasáhnout (a měla jsem k tomu sto chutí!), tak ke komu? Říct něco mamince a snížit tak její už dost diskutabilní autoritu? Nebo limitovat přímo děti, a vlastně nepřímo udělat totéž? Co byste udělaly vy?

PS: příští týden se s nimi určitě zase potkám, tak abych se připravila