Přidat odpověď
Jitys, přemýšlím o tom, a máte s Helenou pravdu.
Osoba, se kterou jsem se rozešla nadobro tak, že s ní už nechci mít nikdy nic společného, mě měla velmi ráda, ale byla hodně manipulativní, hysterická osobnostně nezralá a neváhala ubližovat lidem kolem mě, která já jsem měla ráda, ale ona až zas tak ne.
Takže vlastně ona ani ta láska není vždycky určující faktor, mýlila jsem se. Měla jsem před očima ty babičky, které jsou schopné říct "ty nemožná kozo, zase sis vzala moc krátký tričko, a jak to máš ty vlasy", ale člověk ví, že to je vlastně jen takové neškodné brblání, že to určitě neříká s úmyslem ublížit a že se k vám chová tak, že by se pro vás rozkrájela. Tak takové babičce to člověk rád odpustí, ale s tím prvním typem se fakt vyjít nedá, i když nás má rád.
Předchozí