Já osobně teda nevydržím mlčet, když vidím, jak děti řežou jiné dítě nebo když rodiče mlátí ty svoje. Jo, vyslechla jsem si za to na svou osobu dost invektiv, ale co, hlavně když přestali.
Jinak s takovými dětmi, co jsou v hlavním příspěvku, jsem se nesetkala snad nikdy a nebo tak vyjímečně, že jsem zapomněla.
A se svými dětmi, pokud byly malé a dost neklidné, jsem k doktorovi chodila tak, že jsem přišla do čekárny, nahlásila se sestře, řekla, že kluci by tam dělali brajgl, že jdem ven a kdy mám přijít. A bylo. Teď už jsou tak velké, že cirkus nedělají, ale nesnášejí, když jim je blbě, aby je někdo obtěžoval. To mají ve zvyku malé děti. Ale vždycky stačilo říct - prosím tě, nech ho, není mu dobře. A byl klid.
Myslím, že takhle zlobivé děti - to je vyjímka a je otázkou "stěstí" na ně narazit.