V naší rodině jsem to já, kdo řeší pozůstalosti, tím je odpovězeno
Znervozňuje mě vlastnictví nepoužívaných věcí.
Mamka je sběrač, co to o sobě ví a bojuje s tím, babička byla sběračka, švagrová je sběračka mega, co si to neuvědomuje.

Naštěstí bydlím v oblasti, kde jsou kontejnery na textil, do popelnice bych měla problém. Na hračky a dětské věci mám odběr s optimálním věkovým rozdílem dětí a dražší prodávám.
Knížky z pozůstalostí - tam jsem překonala blok "Koniáš" a díky kontejnerům na papír už doma neskladujeme Jak se kalila ocel.

Pocit hodně souvisí s tím, co se vyhazuje.
Dobrý pocit mám z toho uvolněného prostoru a jakéhosi ulehčení. Co jsem doma, hodně přešívám na děti, tak tam je dobrý pocit znásobený, zlikviduju kopu už neunositelných věcí, a děti mají kapsáře, originální oblečky, mamka retro utěrky.

Já i ukázněně (= od přírody nerada) nakupuju , takže u sebe v domácnosti toho na vyhození moc nemám.