No nevím jestli by se dalo říct "s radostí", ale každopádně mám pak radost z uklizenějšího bytu nebo prázdnějších přehlednějších skříní a to velkou. Byla jsem vychována ve stylu "nic nevyhazovat, co kdyby se to náhodou jednou hodilo" a docela mi dalo velkou práci se naučit bez lítosti a myšlenek "co by kdyby" věc vzít a vyhodit, popř. poslat dál.
Jsem si tím ovšem naprosto spokojená, jednou za čas udělám debordelizaci a nepoužívané věci nebo nenošené oblečení bez milosti letí. U přítele je to horší, ten nedokáže vyhodit ani ponožky s dírou přes celou patu, na vše mi říká "Já k tomu mám citový vztah"