Mě fascinuje, jak na konci toho, co píšeš zmiňuješ to, že ženy starající se o své dítě se "rády obětují"...že to celé prostě vnímáš jako obět...dokážeš pochopit, že pro hodně žen to není oběť, ale radost a jakési naplnění? Že mají jiné hodnoty a priority, že ke kariéře nebo k zaměstnání se vrátí později?
Že to vnímají jako krásnější část života a ne jako oběť?

A dál :
Taky si myslím, že pro celou společnost je větším přínosem
1. pracující žena v produktivním věku
2. pracující další žena jako chůva (nebo ještě lépe aktivní prarodiče)
3. zdravě se vyvíjející dítě, které má možnost si vytvořit vazby na více lidí kolem sebe (to jsem nevymyslela já, ale Ainsworth, Winnicot a další)
než
1. dva a více let profesinálně stagnující žena pobírající příspěvky od státu
2. izolované dítě, které může mít problémy s fungováním v normální společnosti a ve svých budoucích vztazích

Píšeš, co je přínosnější pro společnost, ale nevidím, že by jsi psala, co je přínosnější pro to konkrétní dítě??
Je opravdu pro roční batole přínosnější celodenní školka nebo chůva než vlastní matka?????????
A na druhou stranu oponuješ - izolované dítě mající problémy fungovat v normální společnosti...a ve svých budoucích vztazích...

Tak se omlouvám, zřejmě je to skutečně věc názoru, ale já si dokážu představit, že větší problémy se vztahy v životě bude mít drobek, který byl dán do světa cizím lidem v roce, než ten, jemuž se dostávalo mateřské lásky a jistoty.
A už vůbec nechápu, kde jsi přišla na to, že děti, o které starají matky jsou izolované od společnosti?
Mám dvě děti a od společnsoti jsem je nikdy neizolovala: to jako že je izolované a o něco ochuzené tím, že nechodí v roce do školky?
Asi ano, možná o to tahání vlasů, hladovění a plácání přes ruce a přes zadek.
O to je mile ráda ošidím