Myslím, že to je podobné, ne-li stejné, všude. Rodina je něco jako organismus, všichni jsou propojení, vzájemně se vnímají, více či méně vědomě, a reagují na změny. Nejde se vnímat izolovaně. A nejde taky vždy jednozačně říct, že když se pohádá otec-dítě, je to hádka mezi nimi
Někdy jen dítě verbalizuje to, co matka potlačuje. Dítě se stane takovým ventilátorem. Proto to vypadá, že matka s dítětem fungují dobře a ten, kdo to narušuje, je otec, ve skutečnosti je to ale nevyslovená hádka mezi mužem a ženou, kterou oni nemají čas/odvahu/vůli řešit mezi sebou a tak "použijí" (více či méně vědomě) to dítě, které tyhle hry na potlačování nehraje, a klidně do toho řízne. A už to jede: dítě provokuje tatínka, tatínek se pohádá s dítětem, matka má konečně důvod vybuchnout a seřve otce, jaký je hrozný otec, co ječí po dítěti
Jistěže to může být i přímočaré, jak bylo v úvodním příspěvku, a je to skutečně mezi otcem a dítětem, ale v rodině jsou dle mě propoeni všichni a nejde to vnímat izolovaně.

Naše děti naše vztahy vnímají přesně, před nimi nic neutajíme a nepotlačíme, a pokud mezi námi náhodou něco bublá, co se nevyslovilo, je otázkou času, kdy to vyjeví či verbalizuje dítě

Deniso, asi by to chtělo se na to podívat komplexně, co cítí dítě, otec, ale i ty. Jaká je i tvoje nálada, jak vnímáš náladu manžela - a co z toho všeho vstřebává to dítě.