Myslím, že se určité situace dají fakt natrénovat. Některé děti to ale určitě nepotřebují, přijdou si na to samy. Já se snažím malé vždy vysvětlovat, co se kolem ní děje. Na hřišti třeba přiběhla k nějakým klukům na takový kolotoč a oni se ušklíbli, co k nim jde za malou holku a ztratili o kolotoč zájem, protože už se nemohli točit tak rychle, odešli. A ona na ně udiveně: "Klucííí, kam jdetééé?". No já jsem jí to vysvětlila tak jak to je, že tam asi chtěli být sami a točit se rychle a že ji neznají a je oproti nim malá, tak se s ní možná kamarádit nechtějí.
V případě toho incidentu s čokoládou bych možná řekla: Ale to není hezké takto vydírat, že? Kamarádi si tohle nedělají...nebo tak něco