Přidat odpověď
"Musím se s ní(m) rozdělit?
Když ty máš a on(a) ne, tak bys měl.
A co když se nerozdělím?
On(a) nebude mít nic a ty víc, než nutně potřebuješ.
Tante,
je-li to položeno takto, tak by mě jako malé dítě, které je od přírody sobec, napadaly takové otázky:
a PROČ bych měl?
a PROČ by mi mělo vadit, že on nemá a já ano?
A myslím, že by byly zcela legitimní.
Mně je spíš bližší přístup, kdy ten dotyčný sám dospěje k tomu, že má volbu, tedy ne "že by měl" ale že chce, protože je to pro něj paradoxně výhodnější (sice přijde o kus čokolády, ale kamarád bude mít radost a příště se třeba rozdělí taky, až bude mít). Potěší ho, že něco udělal pro druhého, ale ne proto, že MUSEL, ale proto, že CHTĚL. (A občas mu to dává prostor k tomu zachovat se tzv. "sobecky" a ten kus čokolády si prostě sníst sám.
Ten efekt je asi víceméně stejný, ale když něco dělám pro druhého, tak mám lepší pocit z toho, že "jsem hodná, protože myslím na druhé a dělím se" než "dělím se, ale vlastně na tom nic není, protože je to moje povinnost".
Myslím, že ten (trošičku) povznášející pocit, že nedělá úplnou samozřejmost, si ten dárce zaslouží.
Předchozí