Teď to pro mě oběť zatím není, ale za chvíli už by být mohla. Původně jsem ho chtěla čistě sobecky kvůli sobě, protože takovej pocit, jako když se narodila dcera a já se stala matkou, jsem prostě MUSELA zažít znovu.
Jenže po tom, co jsem ohledně těhotenství zažila, už se držím, abych se z toho nezbláznila a s tím pocitem se pomalu loučím. Jediné, co mě ještě drží při tom, abychom měli další, je právě dcera, aby měla sourozence.
Ale pokud bych měla podstupovat nějaké oběti (např. umělý oplodnění, příp. další pozdní potrat), tak to fakt ne.