Mě k tématu napadá akorát, že vidím velký rozdíl mezi sebou, která vyrůstala natěsno se sestrou, a mezi lidmi (manžel, kamarádka...), kteří vyrůstali jako jedináčci. Sice v dospělosti se sestrou nemám prakticky žádný vztah (jiná povaha, jiné zájmy, je svobodná, děti nechce, ty moje nemá ráda, nejeví o kontakt zájem), nicméně jsem v porovnání s jedináčky, které více znám, prostě zvyklá a schopná a vyjít s odlišnými lidmi natěsno, přizpůsobit se, jsem flexibilnější ve vztazích a vůbec. Asi to nemusí být úplně pravidlo, ale i teoreticky mi tato moje zkušenost dává smysl. Jedináček nemusí být rozmazlovaný, ale prostě není zvyklý, nemusí brát ohledy, hledat kompromisy, dělit se... Jo třeba ve škole, ale pak jde domů a má pohov.