Jde to přepsat za života (to můžou na koho chtějí), po smrti to jde do dědictví, pak se dědí buď podle závěti a když není, tak podle zákona (tam už není tak snadný nějaké dítě "vyloučit").

Mě spíš trošku překvapilo (nejen v týhle diskuzi), jak dost lidí tvrdí, že žádný barák atd. nechtějí, že to jsou jenom starosti.
Upřímně - v okolí opět neznám moc lidí (asi žiju na divném místě), kteří by se dobrovolně vzdali nějakého majetku ve prospěch třeba sourozenců. Nic není jenom černý nebo bílý, určitě jde i o to, jak jsou na tom finančně. Pokud bydlí někde v předraženém podnájmu (a na hypo nedosáhnou), tak pochybuji, že by se dobrovolně zřekli šance na něco "lepšího" (pokud mají navíc děti, které chtějí např. studovat, nebo postižené dítě, tam jsou náklady přece jen určitě vyšší).

Možná se ale mýlím... já tohle nikdy naštěstí řešit nemusela.