Ono taky hodně záleží na rodičích,jak se chovají ke svému jedináčkovi.Kolem něho se všechno nemusí točit.

Já mám sestru,jsme 14 měsíců od sebe a nerozumíme si.Vždy na mě žárlila.Dneska,když se jí zeptám na cokoli,tak její odpověď je jedno slovo a to dobrý.Jen pomlouvání ostatních lidí jí jde.
Letos jsme se viděly jednou na čtyři hodiny a rozhovor byl otázka a její odpověď dobrý..

Ale mám dvě kamarádky,se kterýma jsem ráda.Jedna bydlí na severu Čech a druhá kousek ode mě a s ní se vídáme opravdu často a jsem s ní opravdu ráda.

Takže člověk může být šťastný jak jako jedináček,tak se sourozencem.