tyjo, Xantipo jsi úžasná
Já teda se synkem měla taková nezvládnutá ošetření 2.
Jedno byl rentgen ve 2 letech, druhé byla anabáze s horečkou v jeho 2,5 roce, kdy jsme nakonec skončili na celkovém vyšetření na dětském na Bulovce. Obojí bylo za přítomnosti a asistence manžela, který ze všeho dělal kovbojku a hysterčil.
V tom druhém případě šlo o celkem 5-ti hodinovou anabázi, kdy manžel ráno trval na odvozu 4-tý den horečkujícího dítěte k pediatrovi, tam tak hysterčil, že nás pediatra poslala do nemocnice na vyšetření, než jsme všude dostali na řadu, uplynuly skoro 4 hodiny. Pak se doktorce vymazal celý hodinový záznam, který si mezi tím psala, takže začínala znova, to všechno přispělo k tomu, že se to tak zvrtlo, synek byl navíc po celou tu dobu bez jídla, protože jsem vůbec netušila, jak se to zvrtne. Malého tam nakonec přepíraly 2 sestřičky, aby mu mohly odebrat krev, vůbec mě nenechaly, abych ho uklidila, do toho hysterčil manžel, že je kluk nevychovanej a že za to můžu, když si nenechá vzít krev - no strašný!! Ta mladá doktorka mm přizvukovala (což fakt nechápu, přece dětská doktorka by měla mít pro tohle pochopení, on byl maličký, nebylo mu dobře, celé dopoledne nejedl...!)
Doktorka nám nakonec do zprávy napsala, že v případě výchovných problémů máme kontaktovat psychologa - nakonec jsem za ním fakt šla i se synkem (hlavně tedy kvůli tomu, že špatně jedl) nicméně výsledek byl takový, že dítko je normání, jen prostě není flegmatické a tatínek moc tlačí na pilu
Jo, a výborný bylo, že když jsme konečně dorazili cca v půl druhé domů, dítě se konečně najedlo, teplota mu spadla a od té doby byl o.k.
Fakt je, že chvíli trvalo, než se to srovnalo - hlavně co se těch odběrů týče.
Od té doby chodím nejraději se synkem všude sama, protože to je v rámci zachování mého i synkova duševního zdraví to nejlepší, co můžu udělat.