Jak už tu zaznělo, ta touha po dítěti asi bude pozůstatek po prodělaném potratu. Jinak to moc nechápu, pro mě představa těhotenství ve tvém věku byla katastrofa největší! Sama jsem měla první dítě ve 29 letech, teď ve 33 čekám druhý a jsem s tím načasováním úplně spokojená. Už jsem se vybouřila, s nostalgií vzpomínám na léta "mladické nerozvážnosti", proflámované noci a víkendy... Bylo to fajn, ale už jsem se posunula dál a dozrála k mateřství. A při tom stihla vystudovat vysokou školu a najít si práci, která mě baví a uspokojuje. Sama píšeš, že máš spoustu zájmů, tak se jich nevzdávej, vím, že se spoustu věcí dá dělat i s miminem, ale není to už zkrátka ono. Nic ti neuteče, když pár let počkáš A jak se k tomu vlastně staví přítel? Ten už by dítě chtěl?