zrovna procházím velikánskou bolestí, tatinek vzdal boj minulý týden a já bych raději, kdybych se o něho mohla starat, aniž bych cokoli vyčitala svému sourozenci
tatínek měl chyby, ale pořád to byl můj táta a všechno si uvědomuju až ted a za to se nenávidím, ale jsem velmi bolestně ponaučena, jak mám naložit vztahem vůči mé mamince,

bohužel na tohle člověk přijde, až se to STANE......s rodiči jsem dospívání neměla lehké, ale vím, že nás měl moc rád a že miloval vnoučata.....byla jsem proti nim, a už to nikdy nevrátím zpátky, chybí mi, nechci se smířit jeho odchodem a chci vzkázat všem, co mají rodiče a nemají s nimi ideální vztahy, ale mají je rádi, volejte jim, zajímejte se o ně!!!!! oni si taky myslí, že na ně kašleme

neodpustím si tvrdé hlášky, ale všichni okolo mne chlácholí, že to je život, že se pořád něco řeší s rodiči, ale máme si jich vážit anebo najít k nim cestu, jako děti je nepřevychováme.....