já když sem se přestěhovala, tak sem najednou svojí babičce byla nejblíž z celé rodiny, cca 20 km a začli problémy se zdravím, takže to bylo dost náročný, někdy sem za jediný den najezdila třeba 100 km... k babi, od ní do špitálu do krajskýho města, pak k mým rodičům odvézt babi, aby měla klid, u nás s malým by ho moc neměla a pak zpátky domů, takhle i několikrát do měsíce podobný cesty. nemluvím o několikatisícových účtech za telefon, páč sem všechno organizovala, dávala všem info o jejím stavu atd. babi je zlatá, dala mi pak z prodeje dědictví po dědovi pár tisíc aspoň na ten telefon, ví, že na tom sme bledě. byly doby, kdy sem padala na hubu, ale nějak sem to ostatním nevyčítala, holt to tak bylo. stejně tak počítám s tím, že pro mě zcela neoblíbenou babičku přítele budem opečovávat, až to bude potřeba. zatm tam jezdíme hlavně servisovat byt a odvážíme k dr.