Já bych řekla že i záležína tom jak moc blízký ti je.Bohužel dnes téměř každý přijde do styku s nemocí vážnou, méně vážnou u svých bližních. a já za sebe dva náhledy ze zkušenosti,mám blíkého člověka který ovlivňuje můj život natolik že jeho zdravotní stav souvisí i se mnou a rodinou, a mám dojem že jaksi "mám právo" na to mu mluvit do léčení. A pak jsme nedávno prošli jako rodina smutnou zkušeností kdy příbuzný, ne již tka blízký trpěl vážnou nemocí, již dlouho, ale bál se leékařů a neuznával je jako autority a neléčil se včas a konec byl STRAŠNÝ a celou tu dobu co mi ho bylo nesmírně líto mi bylo ještě víc líto jeho blízkých jak jeto trápilo že nešel se léčit. Já nevím, já si mylsím že je sobecké pokud mám rodinu a mám ji ráda, se neléčit pokud to lze. ¨Tak mi z toho vychází že je velice sobecké se neléčit pkud léčba je.