Přidat odpověď
Ahoj Irčo,
předně ti přeji hodně sil, budeš je potřebovat, a taky přeji tvému tatíkovi, aby příliš netrpěl... nedělám to zrovna často, psát do diskusí, ale když mi v listopadu umírala maminka, ostatní mi tady velmi hezky vyjádřily podporu a útěchu, tak bych totéž chtěla i tobě a dalším..maminka mi zemřela den před porodem mého druhého syna, strašně moc se ho chtěla dožít, prakticky prodlužovala utrpení jen kvůli mě a děťátku, moc moc chtěla žít pro svá vnoučata...a každý den teď přicházím na otázky, které jsem jí nedala, na věci, které jsem jí nestačila říct - a neřekla, i když ten čas byl. Ale jak sama píšeš, člověk před tím zavírá oči a doufá, že ještě další měsíc, týden, den...
Kolikrát jsem si ke konci říkala, když maminka ještě vnímala, že s ní probrat to a to, že jí chci dát najevo, jak jí za všechno děkuji, jsem na ni hrdá, apod....jenže pak mi to nějak nešlo přes jazyk, nechtěla jsem dávat najevo, že už se loučím, že bilancuji...a pak to šlo skokem hrozně dolů....a najednou už se normálně mluvit nedalo. Tak pokud máš něco na srdci, nečekej, až bude hůř...přes všechen smutek a utrpení při pohledu na vyhublou nemohoucí maminku se alespoň uklidňuji, že nám odešla doma a obklopena svými nejbližšími...hodně sil tobě i rodině!
Předchozí