Sisan, taky mám takovou mámu. A doteď si z puberty nesu spoustu mindráků, které máma radostně oživuje při každém setkání. Ale říká mi to, protože to se mnou myslí dobře a nikdo jiný mi to neřekne - protože to se mnou dobře nemyslí (její interpretace). Vymezit se vůči ní snad ani nejde - když řeknu, že vidím věci jinak, řekne: nobodejť bys přiznala, že jsi se spletla, máš radši hlavu v písku, vidět pravdu nechceš atd. Občas z ní vyju zoufalstvím. Blbě sedím, blbě chodím, blbě koukám, blbě jsem se vdala a měla bych jít brzo do práce (mám 3 malé děti a nikam se nehrnu), aby ze mě konečně něco bylo (ehm, mám 2 vysoké a doktorát a částečně pracuju z domova). Zajímalo by mě, jestli si tohle všechno fakt myslí.