boží, to se dá takhle říci, když bez přeceňování výběru trefíš zrovna slušný typ

V úterý jsem měla sraz s kamarádkou, obě máme cca půlroční mimina. Bydlíme na dost vzdálených koncích Prahy. Tak jsme vymyslely setkání v bodě uprostřed, kde je shodou okolností pěkná botanická zahrada, o níž skoro nikdo neví, takže se tam dá v klidu, bez překážení ostatním lidem, procházet se dvěma kočáry vedle sebe.

Měly jsme obě podobně dlouhou a podobně náročnou štreku (kombinace MHD i pěškobusu), ale při setkání byla má kamarádka (podstatně sportovnější typ než já) pěkně splavená, protože vlekla kočár typu těžký a neohrabaný tank (značka Deltim), což je dost rozdíl oproti mému výrazně lehčímu, snadno ovladatelnému (Inglesina). V botanické si pak můj půjčila a chvíli jsme si ho prohodily, aby si odpočala. A je to sakra rozdíl, už chápu, že jsem schopna dojet denně přes kopečekna zahrádku a zpět (asi 6 km), aniž by mi to připadalo nějak náročné, kdežto tato kamarádka přemýšlí, jak cesty venku minimalizovat a na kopcovitější přesuny pokud možno používá auto.
Tlačit její kočár denně do kopce bych teda taky nechtěla.