Paměť slonů
1. Až uvidím stožáry drátů
a ryzí dny vytrháš mátu
Půjdu na trať, která mě vrátí
za obzor do polí, když dny se krátí.

2. Tam najdu skrýš a dopis v kůži,
kam vodí déšť nesvatí muži
U božích muk, kde vítr zpívá,
chodívá chůzí dam zima zimomřivá.

R: Odpusť mi všechno trápení, odpusť mi zradu velikou,
raděj bych hořel v plameni než ztratil lásku tvou.
Má paměť slonů zas a zas houštinou prodírá se zpět,
když kolem rychlík jménem čas změnil svět

3. Hledám Tvůj stín a jsem tak blízko,
cestou, kde hrá větrný disco.
V té pěně dnů ozvěnou houká
starej vlak, co se chyt v sítích pavouka

a ještě tahle

Když andělé pláčou
Okna zdobí déšť,
andělé v nebi když pláčou
Svůj kříž musí nést
i ten, kdo říká, že nejsou
A svítání
nezabrání,
přicházet dnům
Kdy navzdory snům
andělé pláčou

Proč ve fontánách
lidé si střádají štěstí
Krev smývá na dlažbách,
déšť smutek lidem prý věští
A svítání
nezabrání,
přicházet dnům
Kdy navzdory snům
andělé pláčou

Proč dřív odchází ten ze dvou nejlepší?
Proč nás je plný svět lidí nevděčných, nevděčných

mezihra

A svítání nezabrání přicházet dnům
Kdy navzdory snům
andělé pláčou

Každý chtěl by jít
do nebe dřív před svou láskou
Proč jen odchází
ti, kteří na vině nejsou
A svítání
nezabrání
/:přicházet dnům
Kdy navzdory snům
andělé pláčou:/