Má zkušenost s obrácenou polohou není asi z nejlepších. Od 30. týdne jsem věděla, že miminko je v obrácené poloze. Porodní asistentka mi doporučila cvičení podobné kočičím hřbetům, které jsem bohužel cvičila jen velice krátce, protože jsem měla velké problémy s pálením žáhy, které se v těchto cvičebních polohách jen zhoršovaly. Rodila jsem v 38. týdnů klasickým způsobem, protože, tak jak již pan doktor napsal, miminko mělo podle ultrazvuku váhu do 3500 gramů (ultrazvuk ho odhadoval těsně před porodem na 2900 gramů a vážilo 2500 gramů) a naléhalo koncem pánevním. Rodil nás sám primář, ale jak se ukázalo, ani to není záruka bezproblémového porodu. Když už byly porozeny nožičky a tělíčka našeho hošíčka, porodní asistentka mi píchla do žíly jakýsi preparát, nevím jeho název, který měl vyvolat poslední nejsilnější kontrakci, která pomůže při porodu největší části miminka, hlavičky. Kontrakce přišla a stála opravdu za to, ale bohužel se stalo to, co ani zkušený porodník, jakým byl nepochybně ten můj, nečekal. Hošíček v poslední chvíly zdvihl obě ručičky nahoru a tím si již tak těsný prostor ještě více utěsnil. Kontrakce nám tedy byla k ničemu a protože v této situaci šlo o čas a hrozilo, že miminko bude mentálně postižené, pan doktor začal miminku ručičky páčit ven, přičemž došlo k tomu, že miminku jednu ručičku na 2x zlomil. Ale abych to zkrátila. Ruka byla zafixovaná 10 dnů, po tuto dobu jsme museli být v porodnici. Po 10ti dnech sundali fixaci, ruku zrentgenovali a zjistili, že je to křivě srostlé a miminko s rukou nehýbe, takže nás během hodiny poslali do pražské nemocnice v Krči, kde ještě týž den miminku ruku v narkóze opětovně zlomili, dali do sádrové dlahy a opět na 14 dnů zafixovali. Lékaři v této nemocnici mě ale upozornili na to, že větší problém, než je tato zlomenina vidí v tom, že zlomením ručičky při porodu došlo k porušení nervových vláken a že miminko možná nebude hýbat ručičkou a že pokud tomu tak bude, budeme muset v lepším případě cvičit Vojtovu metodu, nebo, a to v tom horším případě, podstoupit operaci, při které by byly zpřetrhané nervové kanálky sešity a potom by následovalo již zmíněné cvičení V. metody na znovu obnovení nervových vláken. Naštěstí ale, po 14ti dnech nám sundali dlahu a náš hošíček ručičku okamžitě zvedl a nám spadl velký kámen ze srdce. Nikomu bych nepřála ty 4 dny, které jsem s ním strávila v pražské nemocnici a následně dalších 14 dnů, kdy jsme čekali, než zlomenina znovu sroste a my se dozvíme, jak to vlastně všechno dopadlo.Nemyslím, že lékař chybil, stálo ho to také určitě hodně nervů a má nepochybně další zkušenost s tímto druhem porodu. Já jsem šťastná, že to takhle dopadlo (je to naše vymodlené miminko) a musím říct, že mě to neodradilo a rozhodně nemůžu říci "Už nikdy!". Užívám si to krásné období a miminko, jako by to vědělo, patří k těm, které přináší jen radost, je pořád dobře naladěné, nepláče a to že si občas zabrouká, protože ho zlobí nějaký ten prdík, když zůstane jen u toho, bude to perfektní, to jsou jen maličkosti.

Přeju všem maminkám, aby si to své miminko a čas s ním prožitý krásně a bezproblémově užívaly. Stojí to za to!

Petra z Trutnova