Nejsi posera, myslím, že je to přirozené.
Rodila jsem 3x, ale já rodím snadno a krátce, takže mě se to mluví.
Poprvé jsem se celkem nebála, bo jsem nevěděla do čeho jdu.
podruhé jsem se bála hodně, říkala jsem si, abych měla štěstí jako u prvního a bylo všechno v pohodě.
Po třetí už jsem věděla, co bude, kdy bude, jak to chci, ale bála jsem se, aby se náhodou něco nepo...dělalo.

Hodně mi pomohlo, když jsem si uvědomila, jak jdou jednotlivé doby porodní po sobě a co v které můžu čekat. Hodně mi pomohlo i to, že jsem při samotném porodu na to myslela, pak jsem taky myslela na to, že se nesmím stavět proti bolesti, ale že se musím snažit co nejvíc uvolnit. Bolesti jsem se nebála, věděla jsem, že za čas poleví. Bála jsem se spíš o zdraví a o život svůj a mimina.
Taky mi pomáhalo si při samotném porodu opakovat, že to co cítím, není bolest, ale tlak a nutila jsem se představovat si, co se děje v mém tělě, že se prostě jen roztahují prodní cesty a dítě se pomaličku tlačí ven. Tohle mě hrozně uklidňovalo, i když to zní možná jako blbost.
Jinak jsem si poručila veškeré obavy a strach vytěsnit, neřešit, nemyslet na to, nenechat se tím zneklidnit a ochromit.
myslím, že do určité míry lze takovými myšlenkami svůj strach ovlivnit.

Zvládneš to, podruhé to bývá snažší a jednodušší. Držím ti palce, manžel je jednička, že tě uklidňuje.
A ty jsi taky jednička a určitě to zvládneš. Dej vědět, až se mimi narodí.