Kojila jsem své děti podle potřeby - třeba i na procházce nebo v létě u vody. Myslím, že není nic pohoršujícího na dítěti přivinutému k matce (mnoho nahoty skutečně při tom nemusí být, jinak nevím, co by mohlo lidi pobuřovat). Mé děti byly klidné a spokojené v tom krásném věku kojení, měly své jistoty (když nebudu vypočítávat všechny zdravotní přednosti této výživy), nebyly uplakané, vzteklé, rozhodně jsem si nikdy nemohla stěžovat (jak slyším od řady matek), že "to dítě už od narození bylo hrozně problematické a neklidné". Velký podíl podle mne na klidu a spokojenosti mých dětí mělo právě kojení. Klid a láska se zřejmě přelévaly do mých dětí s mateřským mlékem, soulad mezi maminkou a dítětem byl tvořen tou nejpřirozenější cestou. Pro dítě tak možná začínalo i důvěřivé přijetí lidského světa jako takového.
(Omlouvám se, píši v časovém presu, ale nedalo mi nepřičinit alespoň pár řádků.)- Ano, i trpělivosti se cvičí maminka v těch chvílích. Když nikam nespěchá, věnuje ten vzácný čas dítěti, snad i v něm zaseje semínko budoucí trpělivosti.- A společnost by to měla takto chápat a být vlastně za ty kojící maminky docela vděčná. Já bych se jistě i vděčně usmála na takovou maminu v tom věčně uspěchaném, přetechnizovaném a náhražkami se hemžícím světě...
Liba V.