Já tě teda moc nepotěším, máme s bráchou mezi sebou 7 let a celej život jsem vyrůstala jako jedináček, hrozně jsem si přála dalšího sourozence. Pokojíček jsme měli spolu snad jen když jsem byla hodně malá a to si vůbec nepamatuju, pak už každej svuj, každej už jiný zájmy, já v 8mi letech ještě lítala okolo baráku a hrála si na indiány a on už za barákem kouřil cigára. Sblížili jsme se trochu až když mi bylo 15 a začala jsem chodit na diskotéky, takže tam působil jako můj starší brácha, občas mi koupil pití nebo mě odvedl domů (to už ale sám bydlel jinde a byl ženatej). Celkově bych řekla nic moc, měla jsem víc společnýho s kámošema nebo cizíma lidma