Ráda čtu, že je normální, aby děti v první třídě hodiny neuměly. Syn chtěl hodinky (proč, to nechápu, protože je dosud ve 3. třídě odmítá nosit, ale má je ), tak se naučil hodiny s přesností na minutu v necelých 6 letech.

Dcerka je ve věcech školních učenlivější než byl on (čtení, psaní...) ale hodiny - na to je prostě mimoň. Když si předem ujasníme, co je velká a co malá ručička a co nám ukazují, tak zvládne čtvrt, čtvrt, půl... Občas musím napovědět pomocí rozkrojeného koláče. Nicméně, když se jí pokouším vysvětlit co je mezi celou a čtvrt - s pochopením mě vyslechne, ale to je asi tak všechno. Nicméně už vidíme pokrok, protože narozdíl od školky rozlišuje včera, dnes a zítra - přestala spát v poledne a rázem ze zítra je občas dnes odpoledne. Měsíce a dny v týdnu zvládá odříkat správně, ale stejně mám pocit, že nechápe běh času - prostě to odpapouškuje a odpověď, že něco bude za 3 dny je pro ni totéž, co za 3 měsíce.... Manžel tvrdí, že malá žije v neomezeném časoprostoru a čemu, že se divím, když už fyzici potvrdili, že cestování v čase možné je.