Máme staršího syna ( skoro 15) a mladší dceru (7 let). A rozhodně bych neměnila. Syn se na miminko těšil, pomáhl a myslím, že společně s mladším sourozencem získal dospělejší a zodpovědnější přístup k životu. Dcera zase je schopná se bavit se staršími dětmi (miluje hlavně velké kluky). Teď se snažíme o 3., tak jsem zvědavá .
Jinak bráchu mám o 10 let staršího a i když jsem vyrůstala tak trochu jako jedináček, máme se docela rádi. Spíš jsem každý úplně jiný - on má nadevše kamarády, je to trochu vesnický balík, chová zvířata... A já jsem pravý opak. Jako dítě jsem ho obdivovala a myslím si, že také díky vztahu s ním jsem se naučila komunikovat s kluky a chlapy a navazovat vztahy.
Pro mě velký věkový rozdíl je ok. Já osobně dokáži takhle lépe fungovat jako žena více tváří (partnerka, milenka, matka dohromady). Nechtěla bych nikdy být JEN matka.