Mamísku gratuluji tobě i Ondráškovi a k dobré duši....není nic ubožejšího. Teď abys vydávala více enrgie a ujišťovala své dcerky o tom, jak je miluješ. Takové lidi bych vraždila.

Moje zkušenosti s porodnicí...poprvé bych ocenila aktivitu a zájem, co o mě měli až podruhé, kdy jsem to ani nepotřebovala. Poprvé jsem měla císař, psychicky jsem na tom byla celkem blbě, chtěla jsem co nejdříve domů, malá neustále řvala, že si s ní nevěděli rady ani dětské sestry. Podruhé přirozený porod, ale zase komplikovaný. Atb jsem měla taky, ale času jsem měla dost. Kontrakce byly po 5 minutách a méně asi 10 hodin. Takže jsem ATB stihla fakt v klídečku. Neustále tam chodila asistentka, kontrolovala, ptala se na jizvu po císaři, ale je fakt, že za celý den jsem jsem šla rodit jako první a než jsem večer porodila, stačili odrodit další dvě, takže frmol to nebyl, snad proto mě malá tak trápila. Dětská sestřička si ji tak zamilovala, že za mnou chodila někkolikrát denně na pokoj, při kontrole děts. dr. mi řekla, ať ležím, že vše obstará a pořád se vymlouvala na to, že jsem si u porodu užila dost, ať odpočívám. Strašně pěkně na ni mluvila, nevím proč, ale nevadilo mi to, jen jsem si myslela, že bych za to byla ráda tenkrát poprvé.
Jedinou špatnou zkušenost jsem měla s jedním dr. na příjmu, když jsem tam byla den předem jako planý poplach (měla jsem kontrakce po 3-8minutách a jelikož jsem nerodila poprvé přirozeně, tak jsem nevěděla). Sestra, která mě pak druhý den přijímala, mě uvítala s úsměvem a že prý mě už čekali - vyvodili si to z ozev, které minulému dr. přišli o ničem, na špinění mi řekl, že mám asi hemeroidy - neměla jsem, byl fakt hnusný