Já si hlavně pamatuji, že 1.máje všechny autobusy jely natřískaný a mířily na Letnou. Normální linky ten den snad ani nejezdily. My jsme museli jít o zastávku zpátky, abychom se do autobusu dostali (chodila jsem do průvodu s mamkou nebo s taťkou).
Pak si pamatuji to hrozně dlouhé čekání a že se straaašně pomalu šinula ta "fronta" na Letné, než jsme se dostali pod tribunu. Mávátka si pamatuji dobře, starší brácha je sbíral. My jsme po průvodu hned zamířili k babičce a dědovi (bydleli kousek od Letné) a samozřejmě měli puštěnou televizi s průvodem a jednou jsme v tom průvodu zahlédli bráchu, jak má všechna možná mávátka přes rameno
. Moc se mi líbila rozkládací kytka, ale vždycky se mi rozbila ještě, než jsme ten průvod prošli (byla pak taková svěšená). A ve škole jsme vyráběli mávátka holubičky. Se školou (ZŠ) jsem byla asi jenom jednou a to v roce 86 po Černobylu. Na prvomájovém průvodu jsem poprvé ochutnala Pierota (nebo Kolombínu, už přesně nevím) a prodávali tam k pití Pompelu v takovém jakoby jogurtovém kelímku, kterou jsem milovala
.
Dědci na tribuně mě absolutně nezajímali, těšila jsem se, že se všichni sejdeme u babičky a že má pro nás moc dobrý párky
.
Je zajímavé, že si vůbec nevzpomínám, že by účast se školou (ZŠ) byla povinná, na naší základce nějak moc nefungovala pionýrská organizace (já jsem ani nebyla pionýr), možná druhý stupeň to měl povinný, ale to fakt nevím.