Máme ho deset let, celé dětství jsem strašně chtěla psa, nikdy ho nedostala, tak jsem si z první výplaty koupila pejska. Dost často jsem jedla poslední týden před výplatou jen suché rohlíky, abych jemu mohla koupit Ceasary, spal se mnou v posteli, brala jsem ho všude s sebou. Byl tu dávno před mými dětmi a brala jsem ho jako jednoho z nich. Ted mu selhaly ledviny a umírá. I když už se nemůže udržet na nohách, pořád se snaží ke mně zvedat hlavičku a vrtět ocáskem. Už dva dny non stop brečím a neumím si představit, že nebude. Já vím, že to ne každý pochopí, ale není to "jen" pes, je to součást rodiny. Rekněte mi, že to bude dobrý, pro slzy nevidím a neumím si představit, že přijdu domů, a nebude tam.