Je to westík. Mám tátu i bráchu veterináře, ale sami nemají sílu ho utratit. Do rána prý umře sám, nic ho nebolí. Je mi fakt hrozně, ještě mi nikdo z rodiny nikdy neumřel, a tohle beru fakt jako ztrátu člena rodiny, ne zvířete. Vždycky měl tak strašnou radost, když mě viděl, děti mu mohly dělat cokoli a nikdy na ně ani nezavrčel, nejhodnější pejsek na světě. Myslíte, že by bylo lepší si hned pořídit nového, nebo radši počkat, až to přebolí?