Babp Jago - dobrý to hned nebude, ale časem to bude lepší. A hlavně - když si pořídíš dalšího psího mimíska, tak budeš mít tolik starostí, že to snadněji přežješ.
Muž je taky vetík a utratil naši psí holčičku, protože ochrnovala od zadních pacek a když se to dostalo k hrudníku a začala se dusit, musel ji pomoct, aby se netrápila. Do té doby jsme ji nosili ven v náručí (německá ovčajda) a nemohli jsme se s ní rozloučit....
ALE už jsem domluvená a 12.5. se nám mám narodit psí miminko - holčička, takže 30.6. si pojedeme pro štěndo - jak jim říká její chovatelka. Nevím, kdo mi ten kontakt tady na Rodině dohodil, ale ještě jednou moc děkuji. Máme si i vybrat jméno - tím, že není ještě na světě si ji můžeme pojmenovat. Má být od E a asi to bude Erinn.

Ještě chci vzpomeou ta mýho prvního psa. Byl to taky NO, jmenoval se Brit a já ho dostala v 10 letech. Byl se mnou při všech mých hrách a dobrodružstvích. V zimě byl Bílým Tesákem a tahal sáně na kopec, kde jsme se klouzali, v létě běhal vedle kola a na přehradě se mně pokoušel zachraňovat z vody. Kolik slz jsem probrečela do jeho kožíšku - vždyť ON mi rozuměl, jako nikdo... Když už jsme byli starší, chodili jsme na cvičák a já se s ním učila trpělivosti, důslednosti a pochopení. Skládli jsme spolu zkoušky a vítězili v soutěžích. Jak jsem byla pyšná na to, co jsme dokázali....
Když mi bylo 17,5 (a jemu 8 a byl už bohužel hodně nemocný), oslovil mne na zastávce kluk. Nic moc mne nezaujal, ale když jsem zjistila, že studuje veterinu, zkoušela jsem se s ním radit, co a jak s Britem (je to dost let a v Brně byla jedna jediná veterinární ambulance pro drobná zvířata a tam paní doktorka Bumbálková, které po odborné stránce nic moc - co s našim psem neporadila...). A on mi řekl, ať za ním s Britem přijdu, že mi domluví vyšetření u nějakého dobrého MVDra.
Do rána Brit nebyl. Odešel a já si tenkrát říkala, že věděl, že je o mne dobře postaráno, že už ho nebudu potřebovat, že už mám někoho jiného, komu se v případě potřeby mohu "vybrečet do kožíšku".
Ten "student" a dnes již veterinář je se mnou dodnes, 1.12.2011 to bylo 30 let..... A já za něho mohu "děkovat" Britovi, neboť nebýt mého nemocného psa, asi bych tohohle bezva chlapa "přehlédla".
Simča