JaninoH - já tohle udělala osobě velmi blízké. Prostě jsem to už nějak nemohla vydržet, bylo to truchlení jak za člověka
(a to je to žena obklopená starostmi a rodinou). Truchlení chápu, jsem podobná - ale ty rituály chyběly.
Prostě dostala štěně.

Zase ho miluje, zase to bude jednou bolet.

My máme taky psa (šíleně operovaného, bylo to strašný co se péče týče, dneska už bychom to nezvládli ani finančně), kočku nalezence, na kterou jsem alergická..., křečky - i tam jsem ořvala jednu nucenou eutanazii, ač je to myš, prostě jsem šla na veterinu uspat. Asi se nebudeme přetahovat o to, čí truchlení je větší, ale tohle vnímám jako pocit po bouračce.

Buď to znovu zkusím a znovu se budu starat a jasně, že i zamiluju a pak to musím přežít, nebo už to znovu nezkusím.

Mimochodem, kdybych věděla, že ta osoba blízká psa nechce, nedá to, nemůže se starat, změnily se okolnosti, tak to samozřejmě neudělám.