Přidat odpověď
Taky jsem to zažila. Měli jsme psa 13 let, od mého dětství. Vyrostla jsem s ním a potom - už jako dospělá - jsem s ním jela na uspávací injekci, měl nemocné srdce, prášky už mu nezabíraly a on se vyloženě trápil.
Chce to čas... Obrečela jsem ho, pohřbili jsme ho na zahradě a chodím se tam za ním koukat, když jsem u našich.
Myslím si, že pokud je to pes jako člen rodiny, žádný jiný ho nenahradí. Jednou třeba bude nový pes, nový člen rodiny, budou s ním nové zážitky.
Přeji, ať to přebolí co nejdřív.
Předchozí