My se s pejskem rozloučili před 3 měsíci.
Už pár měsíců jsem s ním chodili k veterinářce (měl nádory, ale kvůli věku jsem se rozhodli, pro "udržovací léčbu" - žádná chemoterapie ani operace už nepřipadala v úvahu).
Den po Boriskových prvních narozeninách jsme museli jet na poslední návštěvu k vetce, která už mezi dveřmi věděla že zpátky pojedeme sami.
Bylo to strašné, ale dokázala jsem to rozhodnutí vyslovit, nechat ho uspat a ukončit tak jeho trápení a bolesti. Byli jsme s ním až do konce.

Protože jsme už chvíli předtím věděli, že tato situace příjde, zařídili jsme odvoz do psího krematoria a nechali jsme si Axíka zpopelnit.
Nyní máme jeho urničku na okně, nad jeho pelíškem a je to, jakoby tu byl stále s námi.

Bolest, jakou jsme cítili po jeho odchodu se nedá popsat. Dodneška jsou dny, které provzpomínáme na našeho Axíka.
Ale každá bolest přebolí a i ta nějhorší bolest, která přišla po jeho smrti do pár dnů přebolela.

Jestli se pejsek trápí, neprodlužuj jeho bolest a seber odvahu a pomož mu na cestu přes duhový most. Bude ti za to velmi vděčný.

Posílám Ti hodně sil