dcera 3,5 sice na noc plenu nemá, ale musíme ji dát kolem 23 hodiny vyčurat (nebudíme, prostě posadím spící na nočník, zašeptám "čurej" a ona se vyčurá, hotovo). Říkáme tomu odložené vylučování - ona přes den čurá málo, jde tak 2-3x za den, víc ne. Navíc hodně málo pije, večer to dohání při koupání a čištění zubů. Tak pak holt v noci vyčurá půl litru. Když trvám na tom, aby přes den víc pila (hahaha) a aby alespoň 1x za 2 hodiny se šla vyčurat, v noci se nepočurá...
Ona to prostě necítí - ani žízeň, ani potřebu čurat... Přitom je na den bez plínek od 15 měsíců, začala si říkat kvičením (ale jeli jsme komunikační metodu vylučování od narození).

Plínku jí nedáváme, už to ona i my považujeme, že je to pod její úroveň - ona je hodně bystrá, šikovná. Plenku nosí naše miminko, rozhodně by plínku u ní komentoval i starší sourozenec, prostě ji tím nechceme nějak ponižovat, není nemocná (po dohodě jsme jí vyjednali plínku na noc loni pod stanem do spacáku s tím, že prostě při nehodě nemáme nic náhradního - nechala si plínku dát, ale bylo vidět, že z toho není nijak veselá a to byla o rok mladší, ještě jí nebyly 3 roky...).

Prvorozený se v noci na záchod nevzbudil za 6 let ani jednou. Plenku na noc přestal používat před 3. rokem - zjistili jsme to náhodou, když jsem ve vysokém stupni těhotenství nebyla schopná ho dát na jeho půlnoční čurání a nasadit plínu. A ejhle, on byl ráno suchý! Do té doby přitom usínal bez plíny (od denního odplenkování v 18 měsících ze dne na den prostě plínku odmítnul, nešlo ji nasadit ani na noc - nasazovali jsme mu ji v polospánku po nočním vyčurání do nočníku, počurával se pak ještě nad ránem mezi 4-6 hodinou a to teda nebyl ochotný nikdo z nás vstávat ). Dokud tu noční plínku měl, zůstávala mokrá. Jak ji neměl, prostě se nepočůral - on byl typ, co se v noci počurával od určité chvíle z pohodlnosti.