Každý má trochu jiný názor a o tom to také je. Každý ať si vybere a ať má tu možnost si vybrat, kde a jak chce rodit. Ovšem - je třeba si uvědomit, že za svůj výběr je pak sám zodpovědný.
Já mám za sebou dva porody - první v roce 1989, a musím souhlasit, že to byla hrůza. Indukovaný porod, o kterém bylo rozhodnuto na základě toho, že jsem byla 10 dní po termínu porodu. Byla mi provedena amniocentéza / plodová voda byla v pořádku, čirá, bez zápachu / a následně si mě už nikdo nevšímal. Na " hekárně " se o mě starala moje " spolutrpící " nastávající maminka, která čekala druhé dítě a měla jisté zkušenosti, sestra přišla jednou za hodinu, kdy mě bolestivě vyšetřila, zeptala se na pravidelnost kontrakcí a odešla. Na mé dotazy buď nereagovala vůbec, nebo stylem - "nestarejte se , to je normální !"... Když jsem se sháněla po lékaři / měla jsem pocit, že by mohl být vstřícnější, na ambulanci působil ze všech nejsympatičtěji a jediný měl snahu mi něco vysvětlovat /, bylo mi řečeno, že ho zavolá, až "to" bude k porodu. Bolesti se po propíchnutí vody dostavily po půlhodině, intervaly se rychle zkracovaly, ale porodní cesty se zřejmě i přes to otevíraly pomalu. Když jsem po 8 hodinách po amniocentéze měla interval mezi stahy pouhou minutu, myslela jsem, že už se blíží finále, sestra mě prohlížela po půlhodině, ale vždy mě zahnala zpět na hekárnu beze slova vysvětlení či povzbuzení. Takto jsem prožila dalších 6 hodin !!! Byla jsem úplně vyčerpaná, bylo 22 hodin a já naposledy jedla a pila předchozí den večer, protože mi bylo řečeno, že pro případ císařského řezu mám již ráno přijít na příjem na lačno ! Ve 22 hodin se - naštěstí pro mě a pro mého syna - měnila služba. Před 22 hodinou mě naposledy vyšetřila první asistentka, ve 22,30 přišla už jiná, která se podivila, že po téměř 6 hodinách kontrakcí po minutě jsem stále otevřená na 5 prstů - celou dobu beze změny ! Zavolala konečně lékaře, který kolem 23 hodiny přišel a rozhodl, že dostanu infúzi s Oxytocinem. Tak se i stalo, bohužel mezi tím zjistili, že dítě má na poslech již velmi slabé ozvy / monitor tehdy nebyl /, takže finálně se prováděl porod kleštěmi, syn byl modrý, Apgar skóre 8 bodů 1 i 5 minut po narození. Někdy, když si na to vzpomenu, se až divím, že je po takovém porodu v pořádku. S ohledem na dnešní poznatky nechápu, proč mi byl porod vyvoláván, zejména když plodová voda byla v pořádku, proč sestra, když viděla, že porod nepostupuje, nepřivolala lékaře dříve, proč se pak vše honilo na poslední chvíli a muselo se sáhnout po kleštích, které jsou rizikem jednak pro dítě, jednak pro matku / rozsah poporodních poranění snad ani nebudu popisovat, asi si uděláte představu /. O přístupu sestry ani nemluvě. O nějaké pohodě nelze mluvit a můj celkový dojem byl takový, že nebýt toho, že se sestry vyměnily a ta druhá raději přizvala lékaře, který to všechno za minutu dvanáct / a to téměř doslova, syn se narodil ve 23:50 / ještě, i když za cenu jistých ztrát, zachránil, syn by se zřejmě narodil mrtvý. Nebo-li - černou můrou pro příště pro mě byla porodní asistentka.
Druhý porod - rok 1991, stejná porodnice, ale...trochu jiné okolnosti. Lékaři už jsou připraveni se privatizovat a chovají se podle toho. Vybrala jsem si jednoho, ke kterému jsem cítila / a cítím dodnes / důvěru. Bez problémů jsme se dohodli, že až přijde náš čas, zavolám mu třeba i o půlnoci a pojede se mnou a s taťkou k porodu. Nakonec to vyšlo na sobotu, kdy měl stejně službu. Porod přichází spontánně, i když opět 8 dní po termínu. Po telefonu konzultujeme s lékařem, kdy bude čas pro přesun do nemocnice. Po odtoku plodové vody vyrážíme. Do nemocnice přijíždíme v 17:50, "můj" pan doktor už nás na příjmu očekává a s ním...má stará známá porodní asistentka z minula, opět s tím svým nezúčastněným výrazem !!! Udělalo se mi z toho zle. Vzmohla jsem se jen na tichou informaci k manželovi - to je ona, viš ta, co....Já bych na to neměla sílu, ale manžel si vzal pana doktora stranou a vysvětlil mu mé obavy. O průběhu předchozího porodu byl ode mě již dříve informován, takže mnoha slov nebylo zapotřebí. Řekl sestře, že tenhle porod si ohlídá sám, že stačí, když bude u sebe na ambulanci. Sám zaujal její místo na vyšetřovně vedle hekárny, kde mě zanechal s manželem. V 18 hodin - za asistence pana doktora a jiné sestry / v 18 hodin se měnila víkendová služba / se narodil náš druhý syn. V pohodě, beze stresu, v příjemné atmosféře. Úplně jiný zážitek - a ve stejné nemocnici, ale s úplně jinými lidmi !
A v tom to podle mě všechno je. Pro mě není důležité, jestli mám rodit v nemocnici, v porodnickém domě nebo doma. Ale chci, abych měla kolem sebe lidi, kteří jsou schopni vytvořit prostředí a podmínky, které já a moje dítě potřebujeme. A - proto píšu svůj příspěvek jako reakci na předchozí - mám rovněž zkušenost, že problematickou osobou v případě mých porodů nebyl lékař, ale porodní asistentka. Že po fyziologicky probíhajícím těhotenství může nastat komplikovaný porod jsem se přesvědčila na vlastní kůži a mohu být jen ráda, že nakonec byl blízko lékař a technické vybavení. I kdyby můj příští porod probíhal v pohodě jako ten druhý, já osobně se budu cítit v nemocnici bezpečně. Budu tam mít " své " lidi...
Přeji všem jen příjemné zážitky, ať už budete rodit kdekoli.
Makyna