Ahoj Tessi, uteklo už několik měsíců od Tvého i mého nejčernějšího dne, docela by mě zajímalo jak s tím bojuješ dále? Já jsem ještě na antidepresivech, mě se to stalo koncem listopadu 2011. ve 23.týdnu. Ale díky lékům je mi v rámci možností dobře. Dnes jsem se stala tetou od mé švagrové, mělo se nám to narodit pomalu stejně a tak vůbec nevím jak to zvládnu dál. Švagrová žije s rodiči mého muže a já za nimi přestala úplně jezdit, protože jsem nesnesla pohled na to jak se jí zvětšuje břicho a nikoho nezajímalo jak se asi cítím. Bojím se toho, že pokaždé když malé uvidím, budu si říkat, že tu mělo být i moje malé, shodou okolností je to chlapec, i já měla mít chlapce. Hezký večer Betynka