Tak já zažila přesně to, co píšeš, ale malej chtěl, tak chodil - jak hadr na holi jsem běhala já, ale co by jeden neudělal. Jednak právě z důvodu, co píšeš, ho to přestalo bavit. Když pak mrzne na střídačce /a že mrzne/, protože jsme nedali vhodný sponzorský dar a neproseděli čtvrt roku s trenérem a vhodnými rodiči v hospodě, tak i toho malýho kluka to přestane bavit.
A vyšoklá jsem byla z běžných zápasů - rodiče ožralí, děti si nadávaly, trénér jim taktéž, jméno jsem neslyšela, kdyžtak příjmení a nebo jen číslo a ty výrazy. Od tý doby hokej teda nemusím, chtěl ho zkusit i mladší syn, ale bohužel - ať hraje florbal, hokej rozhodně ne.