Kamarádky syn hrál hokej asi šest let. Je to obrovská oběť pro rodiče, o penězích nemluvě. Tréning 3-4x týdně, v hrozně blbý časy, vyjímkou nebyla 6-tá hodina ráno nebo 8-má večer. Každý víkend buď tréning nebo zápas (po celé republice).
Kluk skončil ve čtrnácti letech nakonec proto, že trenér nedokázal akceptovat, že na světě neexistuje jen hokej a nebyl ochoten uvolnit ho 1-2x do roka, byť z nedůležitého zápasu kvůli koncertu či soutěži na kytaru nebo olympiádu (velký talent na více stran).
Úroveň rodičů i trenérů stran slovníku a kultivovanosti - jak někdo píše (několikrát jsem byla na zápase) - sprosté nadávky, rivalita, fakt síla.