Štěpánkoo - já myslím, že i hokej by se při troše vůle dal dělat jako běžný zájmový kroužek. Ale není zájem, každý hned vidí v tom svém klukovi malýho Jagra, Šlégra a nevím, koho ještě. Hlavně to terno - bude vidět celý svět a bude nás živit.
Slyšela jsem, že běžně ve světě to takhle nefunguje - děti zkouší kde co a profilují se cca ve 12ti letech a ne v 5ti letech. Já, protože jsem byla "paninka", tak se nikdo nedivil, že syn chodil na zápasy jen místní, tudíž jen občas a občas vynechal trénink v 8 ráno v sobotu. Když byla zima, tak na zimáku byla neuvěřitelná zima. Byla jsem svědkem, jak někteří malí kluci po sundání bruslí brečeli bolestí, protože měli omrzlé prsty u nohou. Svýmu synovi jsem dávali do hokejových rukavic ještě tenké - potají, protože syn se bál, že pak bude trenér nadávat, že je rozmazlený - v šesti letech.
On ten pohyb je dost vysilující a i takhle malé děti byly zpocené, o to větší tragédie byla, když si ke konci tréninku dali tzv. přátelský zápas a polovina takhle rozpařených dětí seděle na střídačce. Hned bylo vidět, kdo tam seděl, protože tyhle děti buď byly okamžitě nemocné a nebo měly děsnou rýmu a kašel.