Juldo, to je taky individuální. My nemám ani zazadkem, ani jinde žádnou babičku, na děti jsme odjakživa sami. No a nemocné skoro nebývají a když už, tak to na sebe nepřenáší (krom zmíněných neštovic, za což jsem ráda, sfouklo se to zaráz
Vždy jsem chtěla lichý počet dětí, nic racionálního v tom není, ani bych to nevysvětlila, prostě tak. Možná proto, že jsem měla jen bratra, a chyběla mi do party ještě sestra
U nás nejvíc třecích ploch je právě u sudého počtu, jeden na jednoho, když je tam další, tak to jakoby koriguje.
Každopádně je na každém a jeho individuálním limitu, kolik chce a kolik zvládne.
Moje kamarádka má mnohem víc starostí i práce s jedním, což neznamená, že mi někdy nerupnou nervy a nemám chuť je nechat v MHD a sama utéct někam do hlubokých lesů