Mám pocit,že píšeš o mém synovi,ale úplně ve všem. Když pro něho přijdu do školky,tak má skoro všechno oblečení naruby a nebo nějak různě přetočené. Ve skřínce vše smuchlané do jakési koule-rukávy naruby,které si prostě nenarovná-to se radši neustrojí,než se nějak snažit. A domluvy na strojení také nepomáhají-to je schopný jít ven v pyžamu a bačkorkách. Zipy a knoflíky o tom ani nemluvím. Radu snad ani žádnou nemám a doufám,že se to časem naučí. Někdy když se mu chce,tak se pěkně oblékne,ale to musí mít vše pěkně nachystané. Jindy kňučí,že to neumí a chce pomoct a vymrzuje. Nejhorší je když máme být někde na čas-to mi nervy pracují na plné obrátky,ale zjistila jsem,že nemá cenu na něj zvyšovat hlas-to se pak ještě více zasekne a nestrojí se. Takže pokud máme fofry,tak si k němu sednu a sedím u něho a pořád ho pobízím. No někdy to je zážitek.
Jana