Já taky nerada řvu, nebaví mě to, ale někdy to holt udělám, bo jsem orientovaná na výsledek, ne být bez výsledku, ale s "dobrým" pocitem, že jsem tedy neudělala nic, co mě nebaví. Ani uklízet mě nebaví, ale holt výsledkem je čistá domácnost, tak tomu nějaký přiměřený čas věnuji. Jak prosté. Nijak se nepředřu, hledám kompromis. Po manželovi tedy příliš neřvu, za deset let vztahu jen párkrát, když to situace žádala (na prstech jedné ruky spočítáno), po dětech častěji, baví nebaví, 3 děti udělají dost vysokou hladinu hluku, aby je šlo zaktivizovat správným směrem jen tichým domlouváním
Já sama se někdy zaktivizuju žádoucím směrem taky až na jasnější výzvu, běžný "šum" někdy odfiltruju