To už byli děti školního věku a já tím nemyslela nějaké fyzické násilí.
Třeba před něj položí hračku, počkají až si jí bude chtít vzít a potom mu jí vezmou nebo vytrhnou z ruky. Berou mu hračky, které má v ruce. Nenechají ho oblézt. Pokud je v koutě, tak mu blokují cestu. Páťa brečí (a toho jen tak něco nerozbrečí), ale všechno je v pohodě. Když seděl v koutku na dětské židličce a nechtěl dívce uhnout, aby si sama mohla sednout, tak ho prostě shodila na zem.
Já neřeknu, kdyby to byli děti malý. S mladším synem taky neustále řeším, že na něj nemůže sedat, přikrývat ho dekou, ... Tohle už jsou, ale děti, které tomu teda rozumí a vyloženě se v tom vyžívají. V tom, že se nemůže brát. Rodičům to přijde vtipné.
Oni si myslí, že to nevidím, protože to je takový dětský koutek jako velký hrad, ale já kluky z očí nespouštím. Pokaždé je to něco jiného. Teď už jsme návštěvy omezili na naprosté minimum - max. 1 ho měsíce. Chodíme tam kvůli mladšímu.